Strava dětí a maso
Vydáno: 15. 2. 2007
Autor: pospisilova
Podle průzkumu v SRN přijímají děti kolem 1 roku a někdy i dospívající mládež méně masa, než je třeba z hlediska zásobování železem.
Mateřské mléko sice obsahuje železo ve vysoce využitelné formě, ale u dětí ve věku 4 až 6 měsíců, kdy jsou zásoby železa v těle matky vyčerpány, je třeba začít s pravidelným dodáváním. Řešením je strava obsahující brambory, zeleninu, maso. Železo je zapotřebí nejen jako součást krevního a svalového barviva a enzymů, a je prostředkem pro přenos kyslíku. Potřeba dítěte je v porovnání s dospělým relativně větší, a sice 8 mg /den při energetickém příjmu ca 700 kcal, zatímco dospělý člověk potřebuje 10 mg při celkovém příjmu energie kolem 2 400 kcal.
Podle studie DONALD – Výzkumného ústavu pro výživu dětí (FKE, Dortmund), z let 1989 – 1999 (zveřejněno v r. 2000) přijímají děti ve věku 5 až 7 měsíců místo potřebných 20 g masa v průměru denně jen 11 g, děti ve věku 1 roku přijímají 25 g místo potřebných 30 g denně. S rostoucím věkem se příjem i potřeba vyrovnávají, až příjem převažuje nad potřebou. Latentní nedostatek železa se vyskytuje u dětí ve věku 1 – 2 roky a někdy u dětí v pubertálním růstu. U těch malých může být důvodem nedostatku zjištěného studií, že výrobci dětské výživy snížili uprostřed sledovaného období podíl masa ve výrobcích o 20 – 30 %, takže vznikla potřeba maso doplňovat (ale nikoli denně). Také záleží na druhu masa. Pokud dítě dostává jen drůbeží maso, dochází k nedostatku železa, zinku a vitaminu B12. Střídání druhů masa se projeví nejen dostatečným přívodem živin, ale znamená i senzorické obohacení. Jehněčí maso je bohaté na zinek, hovězí a telecí na železo a zinek, vepřové na vitamin B1, drůbeží na vitamin B6 a niacin.
Uzeniny sice jsou z hlediska chuti a snadné žvýkatelnosti oblíbené, ale neměly by být náhradou masa, protože se složením od masa značně liší. Obsahují nižší množství esenciálních živin, a zatímco libové maso obsahuje 1 – 4 % tuku, uzeniny jej obsahují nad 20 % (50 g libového masa obsahuje v průměru 60 kcal, 50 g vídeňských párků kolem 140 kcal). Problematické je i kořenění uzenin a skutečnost, že měkká konzistence vede k příjmu větších porcí. Obezřetnost je nutná i v případě šunkových salámů určených údajně právě dětem. Je-li uvedeno, že obsahují „jen 22 % tuku“, je třeba vědět, že to není málo. Také je třeba věnovat pozornost vytváření stravovacích návyků – na co si člověk zvykne v dětství, těžko si odvyká v dospělosti. Nožička párku není nic zlého, ale pravidelný příjem je hrozbou (u pětiletého dítěte znamená 50 g párku 22% podíl denního příjmu tuku).
Dospívající podléhají reklamě, v SRN konzumují nejraději Döner (kebab, v poslední době nejčastěji velké 350g porce zarolované v placce), Currywurst (opečené uzeniny s curry-kečupem) a hamburgry. Tyto výrobky jsou nabízeny, jako by šlo o svačinku, energeticky ale vydají za kompletní pokrm. To je jeden z důvodů, proč je „fast food“ z hlediska růstu obezity riskantní. U dětí ve věku 10 – 14 let se na příjmu tuků podílejí jednotlivé skupiny potravin následovně (DONALD –studie):
25,2 % tuky a oleje
24,4 % maso a uzeniny
18,5 % mléko a mléčné výrobky
17,7 % pečivo a sladkosti
14,2 % ostatní potraviny.