Podle chemické struktury rozlišujeme fytoestrogeny na isoflavony, kumestany, stilbeny a ligniny. Jsou uvedeny nejvýznamnější zástupci fytoestrogenů v jednotlivých jejich skupinách a hlavní jejich zdroje v potravinách. Je to především sója a luštěniny, červené víno a červené zelí, celozrnné pečivo a další druhy potravin rostlinného původu. Fytoestrogeny snižují rizika osteoporózy, rakoviny prsu a srdečně cévních chorob u žen a oslabují průvodní jevy klimakteria. Prokázaly to empirické studie stravování japonských žen, kde se konzumuje ve velkém měřítku sója, a evropských žen. Denní příjem isoflavonů z typické japonské stravy je asi 20–25 mg, při západním stylu výživě jen asi 1 mg denně. Pro prevenci uvedených chorob nemůže být strava dostatečným zdrojem fytoestrogenů v Evropě. Situace se tedy řeší doplňky stravy, kde zdrojem isoflavonů bývají extrakty ze sóji či jetele lučního či dalších zdrojů. Nekontrolovaně vysoký příjem fytoestrogenů z doplňků stravy ale nemusí být bez rizika, proto jsou navrženy limity spotřeby na 1 kg tělesné hmotnosti (1 mg), ale nedoporučuje se překročit denně 80 mg jejich celkového příjmu.