Bezpečnost potravin

Polemika ohledně uranu v minerálních vodách

Vydáno: 9. 6. 2009
Autor:

Minerální vody a některé vodovodní vody mají vysoký obsah uranu, což je nežádoucí především v případě jejich použití k přípravě kojenecké stravy.

Německá nevládní organizace Foodwatch vyzývá ke stanovení limitu pro uran v minerálních vodách, protože jeho obsah v mnohých vodách je vysoký. Perlivá minerální voda Perrier obsahuje 4,8 μg/l, italská voda San Pellegrino 4 až 8 μg/l, Apolinaris Silence 2,5 μg/l, Hirschquelle 8 až 9,5 μg/l, Kugelsburg Quelle přes 10 μg/l.
Světovou zdravotnickou organizací (WHO) byl stanoven limit TDI (0,6 µg/kg tělesné hmotnosti/den), a podle úřadu EFSA není toto množství překračováno. Podle organizace Foodwatch by však měl být přijat pro minerální vody limit 2 μg uranu v jednom litru (takový obsah je např. v minerální vodě Evian).
Poté co německý Spolkový úřad pro hodnocení rizik (BfR) zveřejnil své obavy, věnoval problematice pozornost i úřad EFSA. BfR v r. 2006 doporučil pro přípravu kojenecké mléčné stravy vody, v nichž obsah uranu nepřekračuje 2 μg/l, avšak obecně nepovažuje za rizikové množství do 10 μg/l. Legislativa v Německu připouští pro kojeneckou vodu právě nejvýše 2 μg/l. Vodovodní pitná voda v řadě regionů Německa tuto hodnotu překračuje.
EFSA se k problematice z hlediska chemické toxicity (nikoli z hlediska radiologického vlivu – to je věc úřadu European Atomic Energy Community – EURATOM) vyjádřil ve svém stanovisku z dubna 2009: Uranium in foodstuffs, in particular mineral water. Na základě provedeného monitoringu uranu v různých potravinách a při použití různých scénářů konzumace potravin a vody spotřebiteli se denní příjem pohybuje v případě mírného příjmu mezi 0,05 – 0,28 μg/kg tělesné hmotnosti, v případě nepravděpodobně vysokého příjmu 0,39 – 0,45 μg/kg, v případě kojenců a malých dětí 0,18 – 1,42 μg/kg (při použití vodovodní i lahvové vody).
Podle údajů z EFSA Concise European Food Consumption Database se průměrný denní příjem odhaduje na 0,05 až 0,09 μg/kg tělesné hmotn, a v případě zvlášť vysokého příjmu na 0,09 až 0,14 μg/kg. což je výrazně pod hodnotou TDI (0,6 μg/kg). V případě kojenců, jejich strava je připravovaná z vody obsahující uran, by však expozice na kg tělesné hmotnosti mohla být až trojnásobná.
Lidský organismus využije 1 až 2 % rozpustných forem uranu, 0,2 % nerozpustných forem. Poločas rozpadu v organismu je 180 – 360 dní. Toxicita uranu stoupá s rozpustností sloučenin uranu.
Postiženými orgány mohou být především ledviny, v nichž dochází k nekróze buněk a atrofii kanálků, vedoucí ke kompromisní sekreci organických aniontů a reabsorpci filtrované glukózy a aminokyselin. Kromě toho mohou při vysokých dávkách nastat negativní změny reprodukce a vývoje, růstu kostí a neurologické vady.

EU Food Law, 2009, č. 392, s. 24-25

Další informace: