Bezpečnost potravin

Nová definice vlákniny ve směrnici ES

Vydáno: 30. 10. 2008
Autor:

Směrnice 2008/100/ES mění směrnici 90/496/EHS o nutričním označování potravin, pokud jde o definici vlákniny, výpočet obsahu energie a RDA pro vitaminy a minerální látky.

Směrnice 2008/100/ES, mění směrnici 90/496/EHS o nutričním označování potravin.
Je doplněna dosud chybějící definice vlákniny (v souladu s definicí Codex Alimentarius), která je nutná k provádění řady předpisů, např. nařízení 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních. Vláknina zahrnuje i další uhlovodíkové polymery, které nejsou stravitelné a v přijímané potravě se přirozeně nevyskytují. Látky spadající pod definici musí vykazovat jeden nebo více prospěšných fyziologických účinků, mezi které patří např.: zkrácení doby průchodu střevy, zvýšení objemu stolice, zkvasitelnost mikroflórou tlustého střeva, snižování celkového krevního cholesterolu, snižování krevní hladiny LDL cholesterolu, snižování postprandiální krevní glukózy nebo snižování hladiny krevního inzulínu. Nejnovější vědecké důkazy dokládají, že takových fyziologických účinků lze dosáhnout i prostřednictvím látek nevyskytujících se přirozeně v rostlinné stravě. Kromě toho jsou zahrnuty uhlovodíkové polymery rostlinného původu, které jsou úzce svázány s ligninem nebo dalšími složkami a které nejsou na bázi uhlovodíků (např. s fenolovými sloučeninami, vosky, saponiny, fytázami, kutinem, fytosteroly). Tyto látky, které jsou při analýze vlákniny extrahovány společně s uhlovodíkovými polymery, lze považovat za
vlákninu. Jsou-li však tyto látky od uhlovodíkových polymerů odděleny a přidány do potravy, za vlákninu se nepovažují.
 
Nová definice materiálu představujícího vlákninu (Příloha II)
Pro účely směrnice 90/496/EHS se „vlákninou“ rozumí uhlovodíkové polymery s třemi nebo více monomerními jednotkami, které nejsou tráveny ani vstřebávány v tenkém střevu lidského organismu a náleží do těchto kategorií:
— jedlé uhlovodíkové polymery přirozeně se vyskytující v přijímané potravě,
— jedlé uhlovodíkové polymery, které byly získány z potravních surovin fyzikálními, enzymatickými nebo chemickými prostředky a které mají prospěšný fyziologický účinek prokázaný obecně uznávanými vědeckými poznatky,
— jedlé uhlovodíkové polymery, které mají prospěšný fyziologický účinek prokázaný obecně uznávanými vědeckými poznatky.“
 
Dále se ve směrnici zohledňuje aktuální vývoj poznatků tím, že se upravují převodní faktory pro výpočet energetické hodnoty. Vzhledem k tomu, že 70 procent vlákniny v tradičních potravinách je považováno za kvasitelnou vlákninu, je stanoven převodní faktor 8 kJ/g vlákniny (2 kcal/g). Dále je stanoven převodní faktor pro erythritol na 0 kJ/g (0 kcal/g). Jedná se polyalkohol, pro který by měl být převodní faktor 10 kJ/g (2,4 kcal/g), avšak podle stanoviska Vědeckého výboru pro potraviny je ve skutečnosti nižší než 0,9 kJ/g (méně než 0,2 kcal/g).
Pro vitamíny a minerální látky, jsou v příloze stanoveny nové referenční denní dávky (RDA) významné pro stanovení „významného množství“, s nímž se operuje v dalších předpisech (o doplňcích, o tvrzeních, o fortifikaci).
Členské státy jsou povinny uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. října 2009. Nejpozději k 31. říjnu 2012 budou muset všechny potraviny, kterých se označování výživové hodnoty týká, splňovat požadavky směrnice.
 
Směrnice 2008/100/ES, kterou se mění směrnice 90/496/EHS o nutričním označování potravin, pokud jde o doporučené denní dávky, převodní faktory pro energetickou hodnotu a definice.