Bezpečnost potravin

Fórum o kvalitě potravin

Vydáno: 4. 12. 2013
Autor: APIC-AK

Informace ze 158. Žofínského fóra s tématem Kvalita potravin, příležitost pro české produkty.

Oficiálními hosty 158. Žofínského fóra s tématem Kvalita potravin, příležitost pro české produkty, byli ministr zemědělství Miroslav Toman, prezident Agrární komory ČR Jan Veleba, prezident Slovenské zemědělské a potravinářské komory Milan Semančík, viceprezident Potravinářské komory ČR Hynek Strnad, ústřední ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce Martin Klanica a dále i majitel společnosti Inter Lacto Oldřich Gojiš a generální ředitelka mlékárny Olma Olomouc Simona Sokolová.

Tentokrát měli přítomní zástupci agrárního sektoru ve zcela zaplněném sále paláce Žofín možnost získat velmi přehledné informace o dalším dění v tomto oboru s ohledem na bruselskou administrativu a období let 2014–2020.

U většiny komodit jsme ztratili soběstačnost

Ekonomika velmi ovlivňuje jak soběstačnost v potravinách, tak i jejich kvalitu. Čeští spotřebitelé dávají převážně přednost levným potravinám, které podle inspektorů nejsou závadné, nebo dokonce nepatří na trh, ale vykazují známky vyšších podílů různých náhražek, doplňků, co prodlužují trvanlivost nebo hezky potravinu vybarví a dodají jí na vzhledu.

Podle Jana Veleby, prezidenta Agrární komory ČR, špatně nastavené vstupní podmínky do Evropské unie způsobily útlum domácí kvalitní výroby. Ve většině komodit jsme ztratili soběstačnost. „České zemědělství vykazuje dlouhodobé podfinancování sektoru a po vstupu do Evropské unie vzrostla závislost na dotacích,“ uvedl Veleba s tím, že to vše má vliv na domácí produkci. Na číslech dokladoval, že soběstačnost u vepřového masa klesla na polovinu, ale ještě hůř jsme na tom se zeleninou, která byla dostatková, a nyní naši zelináři jsou schopni zásobovat tuzemský trh jen zhruba ze 30 %. Přitom vyvážíme surovinu a stále víc hotových potravin dovážíme. „Je až alarmující zjištění, že dovozy masa mezi roky 2000– 2011 vzrostly o 900 %,“ dodal Jan Veleba. Jak dále uvedl, poslední kladné saldo agrárního zahraničního obchodu jsme zaznamenali v roce 1993, bylo plus 0,78 miliardy korun. Pak už u každého roku se český zahraniční agrární obchod víc a víc propadá a je se znaménkem minus. Zatímco v roce 2003 to bylo –25,5 miliardy korun, o pět let později již –32,4 miliardy korun. Nejhorší záporné saldo agrárního obchodu jsme zaznamenali v roce 2011, tehdy dosáhlo –36,3 miliardy korun. Dál tak především vzrůstají dovozy zeleniny, brambor, ovoce, ale i vajec a potravinových přípravků, které rozhodně jídlu na nutriční hodnotě nepřidají. Co je neméně potěšitelné – vzrůstají i dovozy krmiv.

České potraviny jsou kvalitní, dochází k určitému zvratu, kdy stále víc lidí jim dává přednost před dováženými, a bylo by proto jen na škodu nás všech, kdyby jejich podíl ve spotřebním koši dál klesal. Na tom se shodli nejen samotní aktéři na Žofínském fóru, ale i diskutující.

Přísné kontroly dávají garanci kvality

„Máme kvalitní a vynikající potravinářské výrobky, navíc máme dobře fungující dozorové orgány, pokud si spotřebitel koupí výrobek od českého výrobce, má záruku, že tento výrobek prošel přísnou kontrolou. To bohužel můžeme jen obtížně zaručit u výrobků zahraničních,“ konstatoval ministr zemědělství Miroslav Toman. Potvrdil také, že v předminulém týdnu předal do vlády novelu zákona o potravinách. Podle této novely by obchodníci měli mít povinnost značit u pultového prodeje nebalených potravin podíl hlavní složky výrobku a jméno a původ výrobce. Při pultovém prodeji lahůdek či masných výrobků nemají v současnosti obchodníci povinnost uvádět složení prodávaných produktů, které u balených potravin bývá deklarováno na obalech.

„Navíc jsem připraven v nejbližší době navrhnout jako iniciativu České republiky na Evropské radě ministrů zemědělství, aby byl na všech potravinářských výrobcích uveden údaj, podle kterého by se dal jasně identifikovat výrobce i země původu výrobku. Údaje musí být srozumitelné a jednoznačné, aby bylo možné snadno identifikovat a dohledat výrobce. Cílem této mé iniciativy je skutečnost, aby v případě porušení legislativy mohl být uplatněn zákaz dovozu výrobků od konkrétního dovozce,“ řekl Toman.

Hovořil i o nutnosti novelizovat zákon o významné tržní síle . „Po několika letech jeho fungování je zřejmé, že měl a má i nadále své opodstatnění, protože za stávající podoby alespoň částečně narovnal dlouhodobě pokřivené dodavatelsko-odběratelské vztahy,“ uvedl.

Posílení role Úřadu pro potraviny

Ministr Toman chce také posílit roli Úřadu pro potraviny, zejména jako koordinační resortní jednotky v rámci metodického řízení činnosti resortních dozorových orgánů nad potravinovým řetězcem včetně oblasti krmiv. Tento krok předpokládá zintenzivnění činnosti výkonného výboru dozorových orgánů a rozšíření jeho záběru o doporučení v oblastech hospodářského charakteru. Jde zejména o optimální využití laboratoří a jejich vybavení nejen pro dozorové orgány, ale například i pro potravinářský průmysl. Díky tomu se sjednotí také výsledky laboratorních metod a odstraní chyby v jejich interpretaci, nehledě na značné finanční úspory, pokud bude optimálně a plně využívána jedna či dvě laboratoře a nikoliv deset.

„Pokud jde o zvýšení informovanosti odborníků i veřejnosti a vzhledem k tomu, že se problémy u potravin přesouvají z oblasti samotné bezpečnosti spíše do oblastí falšování potravin a klamání spotřebitele, dovedu si představit vytvoření systému podobného RASFF (Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva ), do kterého by se ale zadávaly zjištěné falšované či jinak nekvalitní potraviny. Jsem přesvědčen, že by takový systém byl nejen velkým pomocníkem pro odbornou veřejnost, ale také účinným nástrojem v boji s nelegálním trhem,“ konstatoval.

Samozřejmě, že oblast kvality potravin zůstává stále v centru pozornosti, i pokud jde o národní systémy kvality, které reprezentují značky, jako jsou Klasa a Regionální potravina. „Zde chceme například posílit roli hodnotitelských komisí, jejíž role byla například u značky Klasa jen doporučující, ale také blíže vymezit jednotlivé kvalitativní parametry a zpřesnit v tomto směru i národní legislativu. A protože certifikáty KLASA se letos udělují již desátým rokem, oslovili jsme profesní svazy v rámci potravinářského průmyslu, aby zhodnotily dosavadní fungování značky Klasa, její přednosti, ale i negativa, a sdělily nám své připomínky k fungování této značky. Jak už jsem říkal, pro Klasu bude i na základě těchto připomínek zpracovávána nová metodika, která ještě více vymezí kvalitativní parametry výrobků a posílí samotnou značku,“ řekl na Žofínském fóru ministr Toman.

Vocílka garantuje stoprocentní český původ masa

Ke kvalitě potravin se vyjadřoval i zástupce obchodního řetězce Billa, jeho generální ředitel Jaroslaw Szczypka. „Kontrola kvality je komplexní proces. Začíná výběrem a kontrolou dodavatele, pokračuje při příjmu zboží na prodejny a končí až na našich pokladnách.

Velmi citlivé zboží na kvalitu je maso. Pro jeho jakostní kontrolu jsou stanoveny velmi přísné postupy, které dodržujeme. Minimálně jednou za tři měsíce provádíme ve spolupráci s akreditovanou laboratoří odběry masa v náhodně vybraných prodejnách. V případě našeho masa Vocílka, u kterého garantujeme stoprocentní český původ, jsou naši zaměstnanci přítomni už přímo v masokombinátu. Dohlížejí v něm na porcování i zpracování masa a na dodržování hygienických předpisů podle našich interních směrnic, například správné porcování, zpracování, balení masa. U masa naší značky Vocílka ovlivňujeme i krmení zvířat a jejich celkové podmínky chovu. Také díky krátké lhůtě porážek a cesty od chovatele do masokombinátu a od výrobců do prodejen nám české maso umožňuje lépe dodržovat čerstvost a kvalitu,“ řekl zástupce Billy.

Jaroslaw Szczypka vysoce ocenil spolupráci s Agrární komorou ČR. Datuje se už od roku 2010. „Díky agrární komoře se nám podařilo navázat klíčové obchodní vztahy zhruba s padesátkou českých dodavatelů. Do prodeje jsme uvedli několik stovek jejich produktů. Původně se projekt s Agrární komorou ČR zaměřoval výhradně na podporu českého ekologického zemědělství. Od roku 2010 se ale značně rozšířil.

Letos bylo naším cílem podpořit pěstitele ovoce a zeleniny. Pod značkou Česká farma prodáváme sezónní produkty ovoce a zeleniny. Dalším bodem bylo rozvinout spolupráci s držiteli ocenění Regionální potravina,“ řekl Jaroslaw Szczypka.

„Snažíme se také propagovat regionální producenty a jejich produkty. Proto se účastníme tiskových konferencí pořádaných Agrární komorou ČR, na kterých se představují možnosti další spolupráce s lokálními výrobci. Podporujeme je však nejenom tím, že prodáváme jejich produkty, ale společně s komorou usilujeme o to, aby po nich na trhu vznikla poptávka,“ doplnil. Billa má už dnes ve své nabídce 65 % výrobků českého původu. Tento podíl chceme ještě zvýšit. Na 95 % veškerých mléčných výrobků v Bille je českého původu.

„Nakonec bych rád zmínil, že v tomto roce se v produktovém testu časopisu dTest na prvním místě umístil produkt šunka Zvonařka naší privátní značky Vocílka. Pod touto značkou máme dnes už 330 produktů. Ale stejně uspěl i jahodový jogurt další privátní značky Naše bio. Tato značka je už z 93 % z české produkce a obsahuje 165 artiklů,“ uvedl Szczypka.

Nechte si to doma

S tímto mottem se obrátil na výrobce a vývozce nekvalitních nebo špatně ošetřených potravin ze zahraničí Oldřich Gojiš z firmy InterLacto, která dosahuje při výrobě především mléčných výrobků a produkci zemědělských komodit několikamiliardového ročního obratu. Upozorňoval na veterinární zvěrstvo polských producentů brojlerů, kteří si se zpracovateli drůbežího masa u Bruselu doslova vydobyli výjimku a smějí dodnes chladit maso poražené drůbeže vodou a ne vzduchem. Maso tak je z hlediska salmonely rizikové, a přesto se vyváží do řady zemí Evropské unie, včetně České republiky.

Dále se přimlouval za to, aby se dál nerozšiřovala „rodina“ již osvědčených značek, jako jsou Regionální potravina, Klasa a Český výrobek. Objevují se ale další a další soutěže a s nimi i nové značky, takže spotřebitel ztrácí přehled. Stěžoval si na závěr svého vystoupení na nekalé praktiky některých řetězců a kritizoval takzvanou nákupní alianci, která působí jako mezičlánek u některých řetězců a v podstatě má vliv na zvyšování dalších poplatků od producentů. Podle Oldřicha Gojiše je v bývalých starých zemích Evropské unie zcela nemožné prodávat zboží pod cenou výrobních nákladů, což se u nás dnes děje mnohdy běžně. Takové praktiky pranýřoval a řekl, že by se tomu mělo bránit legislativní formou.

Zdroj: Eugenie Línková
http://www.apic-ak.cz/forum-o-kvalite-potravin.php