Bezpečnost potravin

Fakta o hořčíku

Vydáno: 18. 7. 2008
Autor:

Přehledová informace o funkci, výskytu, důvodech a projevech nedostatku, stavu zásobení obyvatel, toxicitě a výživových doporučeních týkajících se hořčíku.

Výskyt hořčíku v těle, absorpce
Hořčík je čtvrtý nejzastoupenější kationt v lidském těle. U novorozenců je jeho množství ca 1 g, u dospělých 24 g. Z 95 % je uvnitř buněk, jen 5 % se nachází v extracelulárních tekutinách (v krevním séru je méně než 1 %). Zásobárnou jsou kosti. V krvi je třetina hořčíku vázaná na bílkoviny, 2/3 jsou jako rozpuštěné ionty (biologicky aktivní jsou volné ionty).
Hořčík je přijímán v tenkém střevě prostřednictvím přenašečů i difuzí. Biologická využitelnost závisí na mnoha faktorech (přijaté množství, složení stravy, motilita střeva, interakce s jinými prvky a celkovém stavu výživy, tělesné aktivitě, příjmu tekutin, věku). Resorpce je brzděna, alkoholem, vysokým příjmem tuku, kyselinou šťavelovou, benzoovou a fytovou. Naopak resorpci podporuje vitamin D a vazba hořčíku do formy chelátů.
Podíl absorpce je výrazně vyšší při nízkém přívodu hořčíku. Absorpce ze samotné minerální vody je ca 50 %, pokud je minerálka konzumována společně s jídlem, zvýší se míra absorpce o ca 14 %. 
V průměru 70 % hořčíku obsaženého v konzumovaných potravinách odchází se stolicí. Množství absorbovaného hořčíku je operativně regulováno vylučováním ledvinami. K regulaci dochází prostřednictvím dosud neznámého hormonu příštítných tělísek (jiného než parathormon regulující hospodaření s vápníkem).
Pokud jde o vliv na cholesterol, tak zatímco vápník hladinu cholesterolu v séru zvyšuje, hořčík působí proti esterifikaci cholesterolu,.
Funkce hořčíku v organismu
Hořčík má mnohostranné využití:
         podíl na mineralizaci a růstu kostí
         aktivace více než 300 enzymů
         kofaktor většiny enzymů souvisejících s ATP (oxidační fosforylace, glykolýza, syntéza bílkovin a nukleových kyselin)
         regulace buněčného přenosu signálů (Second Messenger Systém)
         ochranný faktor pro epitel a přeměnu pigmentů
         regulace průchodnosti draslíku do buněk srdečního svalu
         stabilizace membránového potenciálu a nervosvalových podnětů.
Příčiny nedostatku hořčíku
Příčiny nedostatku:
         nedostatečný přívod vhodných sacharidických nosičů hořčíku (např. chléb)
         konzumace potravin ochuzených o hořčík (konzervy, zmrazené potraviny)
         jednostranná strava
         hladovění
         zvýšený přívod bílkovin
         nadbytek kyseliny šťavelové a konzervovadel
         nadměrný přívod alkoholu
         nadměrný přívod nápojů bez dostatku hořčíku
         nedostatek vitaminu B6
         období růstu, těhotenství, laktace, stresy
         nesprávné zemědělské praktiky (nesprávné hnojení dusíkem, nedostatečné vápnění půdy – kyselé deště způsobí uvolňování hliníku, kterým je nahrazován hořčík v půdě, nedostatek hořčíku v hnojivu)
         nevhodné potravinářské praktiky (např. blanšírování).
Nedostatek je obtížně prokazatelný, protože v ca 50 % případů se jedná o intracelulární nedostatek, který se v krvi neprojeví. I tak však např.v Rakousku bylo zjištěno, že u 21 % vyšetřených osob byla koncentrace hořčíku v séru pod úrovní normální hladiny (0,76 mmol Mg/l), což je klinická hypoglykemie.
Primární nedostatek hořčíku u novorozenců může být vyvolán defekty enzymů, což se projevuje poruchami resorpce.
Sekundárně může být nedostatek hořčíku důsledkem poruch trávicího traktu, žlučníku a jater, ledvin, srdce, dále chorobami infekčními, ženskými a neurologicko-psychiatrickými, onemocněním horních cest dýchacích, očí, ale i extrémním pocením (sport, sauna).
Příčiny nadbytku
K nadbytku hořčíku dochází jen ve výjimečných případech při extrémně vysokém přívodu (intravenózně, parenterálně) při poruše vylučování elektrolytů ledvinami, při uvolnění intracelulárního hořčíku (při hladovění nebo diabetické ketoacidóze). Běžně ani při konzumaci nadbytku stravy k hypermagnésii nedojde.
Hořčík je relativně netoxický: toxicky působí až při orálním příjmu 30 g, smrtelně při 50 g. Proti „otravě“ slouží glukonan vápenatý.-
Výživová doporučení D-A-CH
Podle doporučení německé, rakouské a švýcarské společnosti pro výživu se doporučuje pro dospělé příjem 300 až 400 mg/den (rozdílné hodnoty pro různé věkové a další kategorie jsou uvedeny v tabulkách u originálu níže citovaného článku). V podobném rozmezí jsou i doporučené hodnoty USA a Kanady (RDA, po r. 1997 změněné na DRI). WHO doporučuje 306-324 mg Mg/den.
Zvýšený přísun hořčíku je zapotřebí:
         u těhotných žen,
         u vytrvalostních sportovců a osob těžce pracujících,
         při velké zátěži a stresu,
         při vysokém tlaku a srdečních chorobách (průměrně mají o 12 % nižší hladinu než ostatní),
         u diabetiků,
         při metabolickém syndromu a veškerých chorobách trávicího traktu,
         při migrénách,
         při dlouhodobých odtučňovacích dietách nebo abnormálně nízké hmotnosti,
         při nedostatku vápníku,
         při příjmu určitých léčiv (např. diuretika)
         při svalových křečích,
         při vysokém příjmu alkoholu.
Obsah hořčíku v potravinách
K příjmu hořčíku přispívají: plnotučné mléko, celozrnný chléb, zelenina, ořechy, víno, pivo, čaj, káva, minerální vody.
Naopak nízkým obsahem se vyznačují: mléčné produkty, tuky, pečivo, mouka, maso a destiláty.
Obsah hořčíku v některých potravinách
Potravina
Mg (mg/kg)
Kakao, čokoláda, sója
1 500 – 4 500
Ořechy
1 300 – 4 100
Celozrnné výrobky
1 000 – 2 000
Tmavě zelená a listová zelenina,
datle měkkýši, krabi
500 – 1000
Ryby, zelenina, banány, obilí, sýry, brambory
250 – 500
Maso
160 – 250
Vejce, mléko
120 – 140
Saláty, ovoce
méně než 110
 
Vliv technologických procesů
K značným ztrátám hořčíku dochází při zpracování potravin především v důsledku vyloužení do vody (blanšírování, vaření), a sice nejvíce v případě velké povrchové plochy (listová zelenina). Pokusy ukázaly na značně menší ztráty, použije-li se ke kuchyňské úpravě místo vaření mikrovlnný ohřev.
V rostlinných produktech jsou minerální látky obvykle soustředěny v povrchových vrstvách, takže loupáním dochází k jejich odstranění.
Při zmrazování potravin se obvykle provádí blanšírování, při němž dojde ke ztrátám. Kromě toho v případě zmrazených potravin platí, že čím je výrobek lépe vzduchotěsně zabalen a čím jsou nižší teploty, tím menší jsou ztráty hořčíku.
 
/V původním článku jsou dále uvedeny výsledky studií zaměřených na zásobení hořčíkem u obyvatel řady zemí./
 

Ernährung, 32, 2008, č. 3, s.110 -117