Bezpečnost potravin

Budou biopotraviny jen pro vyvolené?

Vydáno: 5. 2. 2009
Autor:

Až 40 % Čechů nakupuje biopotraviny a celkem 98 % je zná, tvrdí BIO výzkumná zpráva 2008 agentury Ogilvy.

Ministerstvem zemědělství před nedávnem zveřejněný průzkum veřejného mínění vyznívá více než optimisticky. Biopotraviny kupuje až 39 % spotřebitelů, z toho 14 % pravidelně (alespoň jednou týdně). Národní logo BIO, kterým se biopotraviny označují, zná již 54 % spotřebitelů, prodejce biopotravin ve svém okolí zná již 74 % spotřebitelů.
 
Co lze vyčíst z dat reklamní agentury Ogilvy, která průzkum provedla a která je mimochodem zároveň realizátorem mohutné kampaně na podporu a propagaci biopotravin?
 
Zarážející je především cílová skupina průzkumu. Zkoumanou populací jsou totiž obyvatelé ČR ve věku 16-50 let, žijící ve městech nad 50 000 obyvatel, s minimálně středoškolským vzděláním a čistým příjmem minimálně 20 000,- na domácnost. Z toho plyne, že při vyloučení všech spotřebitelů, kteří tato kritéria nesplňují, činila zkoumaná populace spotřebitelů České republiky maximálně 1,5 milionu obyvatel ČR, kteří víceméně splňují obecně známé charakteristiky spotřebitelů biopotravin. Z těchto by následně zvolen vzorek 504 respondentů.
 
Pokud za zkoumanou populaci zvolíme ty, kteří většinou skutečně biopotraviny nakupují (tedy lidé z větších měst, s vyšším příjmem i vzděláním), potom není divu, že výzkum zjistí, že celých 40 % z nich kupuje biopotraviny, ale je poněkud nadsazené hovořit o všech českých spotřebitelích. Takovýto výběr populace naopak naznačuje, že biopotraviny jsou určeny úzce vymezenému segmentu populace, což samozřejmě cílem ekozemědělského hnutí není.
 
Dobrou zprávou z výzkumu naopak je skutečnost, že, i přesto, že respondenty byli lidé z větších měst, celkem 15 % z nich – dle dotazování – znalo ekofarmáře ve svém okolí, což je vzhledem k rostoucímu počtu ekozemědělců logické, nicméně s ohledem na jejich rozmístění (častěji daleko od větších měst) a zaměření činnosti (z velké většiny pastva skotu bez další produkce) poměrně překvapující.
 
Další z aspektů spotřeby biopotravin, který vyplynul ze zveřejněného průzkumu, trefně vyjádřil ministr zemědělství, Petr Gandalovič: „Spotřebitelé již vědí, že konzumací biopotravin chrání své zdraví. Je ale nezbytné, aby si spotřebitelé spojovali biopotraviny s konkrétními ekofarmáři a výrobci biopotravin, i s pozitivními dopady, které má ekologické zemědělství na životní prostředí.“ Ministr si navíc uvědomuje i jednu z velkých bolestí českého ekozemědělství – nízkou produkci finálních výrobků, a velký dovoz, když říká: ,,Nejsme spokojeni s tím, že více jak polovina biopotravin na našem trhu je z dovozu, je proto potřebné soustředit se na propagaci českých biovýrobků především pak na podporu regionálních výrobců. Domnívám se, že především poslední aspekt by měl být ve středu zájmu odpovědných úředníků. Základem je nikoliv propagace českých biovýrobků obecně, ale právě podpora samotných ekozemědělců jako producentů, a to nikoliv pouze v oblasti přímých finančních podpor, ale především ve smyslu vhodné legislativy (např. usnadnění přímého prodeje), snížení administrativní zátěže, dostatečného poradenství, atd.“
 
Podle očekávání průzkum odhalil, že nejvíce od nákupu biopotravin spotřebitele odrazuje cena, což je ovšem výrazná změna oproti předcházejícím letům, kdy největší překážkou byla neinformovanost. Inu, dříve spotřebitelé nevěděli, kolik bio stojí, dnes to již vědí. Skutečně zaplatit za potravinu každodenní spotřeby o 100 a více procent neodpovídá environmentální přidané hodnotě biovýrobku, ale spíše využívání trendu ze strany některých obchodníků. A musíme jen doufat, že růst konkurence a vyrovnávání nabídky a poptávky na trhu s biopotravinami umravní snahy některých obchodníků z biospotřebitelů sedřít kůži. Jinak se biopotraviny stanou (či se již staly?) luxusním zbožím pro několik vyvolených, jehož reálný dopad na změny v zemědělském průmyslu bude mizivý.
 
Jako spotřebitelská organizace už nyní zaznamenáváme tendence k odklonu spotřebitelů, kteří touží po šetrně vyprodukovaných potravinách, od sice certifikovaných, ale supermarketově sterilních výrobků směrem k faremním produktům, třeba bez certifikátu, ale s příběhem.
 
 
Zdroj: Jan Valeška, PRO-BIO LIGA, 3. 2. 09
Zprávu Ogilvy v plném znění najdete na http://www.mze.cz/Index.aspx?ch=73&typ=2&ids=3346&val=3346