Vitamin K
Objev vitaminu K je spojen s výzkumem H. Dama z r. 1929, který v rámci studie cholesterolového metabolismu zjistil krvácivost u kuřat krmených stravou chudou na tuky. Vyslovil hypotézu o existenci nového lipofilního vitaminu (vitaminu rozpustného v tucích), který nazval „koagulačním“ vitaminem (koagulace = srážení), a proto vitaminem K. Syntézu tohoto vitaminu určil v r. 1939 E. A. Doissy. Oba dva badatelé byli v r. 1943 oceněni Nobelovou cenou za objev nového vitaminu a popis jeho chemické povahy.
Účinnost vitaminu K vykazují tři chemické formy, označené K1 až K3. K1 (fyllochinon) se vyskytuje v rostlinném materiálu, K2 (menachinon) je produktem bakterií zažívacího traktu a má cca 70 % účinnost fyllochinonu; K3 (menadion) je syntetický vitamin, který v zažívacím traktu přechází na K2.
Hlavní role vitaminu K v lidském metabolismu je zástava vnitřního i vnějšího krvácení. Je nezbytný pro tvorbu prothrombinu, který se dále mění na fibrinogen a fibrin, který je hlavní složkou krevní sraženiny. Katalyzuje také karboxylaci některých aminokyselin a účastní se i metabolismu vápníku (spolu s vitaminy D, C a B6), je tedy důležitý i pro kostní metabolismus.
Doporučené denní dávky jsou zatím odhadovány. V ČR se navrhuje u dětí denní příjem 0,03-0,05 mg, u dospělé populace zhruba dvojnásobek. Nejvyšší denní doporučený limit spotřeby je 0,14 mg vitaminu K. Odhaduje se, že zhruba 50 % příjmu zabezpečuje strava, zbytek střevní mikroflóra.
Nejlepším zdrojem vitaminu K je listová zelenina (0,2 až 3 mg/100 g), ale i sója, hovězí játra a zelený čaj. Potraviny živočišného původu mají středně vysoký obsah tohoto vitaminu (kolem 2-3 μg/100g) s výjimkou jater, která jsou na tento vitamin bohatá (110 – 400 μg/100g). Oleje obsahují 30 – 300 μg/100g tohoto vitaminu – podle druhu oleje. Nejbohatší je olej sojový. Nízký obsah je v bramborách, obilovinách a ovoci. Zásoby vitaminu K jsou u člověka relativně malé a vystačí na 1 – 2 týdny.
Vitamin K je citlivý na světlo, ionizující záření a alkalické prostředí, ale je relativně stabilní při ohřevu a vůči oxidaci kyslíkem. Proto jsou ztráty vitaminu K při kulinární přípravě malé. (per)