Sodík

Zhruba 80 % veškerých anorganických látek v lidském organismu tvoří tzv. makroelementy, mezi než se řadí i sodík (Na, natrium). Sodík je důležitý pro udržení osmotického tlaku a iontové síly tělních tekutin. Člověk ho přijímá především ve formě jedlé (kuchyňské) soli (chloridu sodného), jejíž příjem se u nás pohybuje kolem 12 g za den. Při vysokých ztrátách sodíku (nadměrné pocení), pokud nejsou vyrovnány zvýšeným příjmem, se objevují svalové křeče, bolesti hlavy a průjmy. Stejně tak může vyvolat poruchy i přebytek sodíku. Dlouhodobý nadměrný příjem sodíku u senzitivních osob vede k hypertenzi (vysokému krevnímu tlaku), což je jeden z faktorů vzniku kardiovaskulárních chorob. Za optimální příjem se považuje asi 3 g denně, které by mohly být uhrazeny formou přirozeného sodíku v potravinách (v potravinách živočišného původu je zpravidla výrazně vyšší obsah sodíku než v potravinách původu rostlinného). Skutečný příjem sodíku je u naší populace odhadován  na 8 g. Nejvýznamnějším zdrojem sodíku je chlorid sodný přidávaný  k dochucení pokrmů a do různých potravin. Z potravin jsou nevýznamnějším zdrojem sodíku masné a rybí výrobky, některé sýry (plísňové, bílé, tavené aj.), slané oříšky, bramborové lupínky, chléb, dehydrované polévky aj. K dalším zdrojům sodíku patří některé minerální vody a glutaman sodný označovaný kódem E 621 (sůl kyseliny glutamové, což je jedna z aminokyselin obsažených ve většině živočišných, ale i rostlinných bílkovin), který je přidáván jako látka zvýrazňující masovou chuť do řady potravinářských výrobků a pokrmů, zejména ve formě sójové omáčky v čínské kuchyni. Přirozeně se nachází v mase, rybách, mořských plodech, rajčatech a houbách. Příjem sodíku by se měl omezit zejména snížením spotřeby kuchyňské soli na 5-7 g za den a omezením konzumace výše jmenovaných potravin s vysokým obsahem soli.   

(kop)